Tak trochu jiná básnička
Když se na nuž dívám,
mám ruce zkrvavený.
Vanu napouštět se bojím,
mám ztrach že se utopím.
Cizí radost se mě netýká,
láska na mě volá zdaleka.
Za tu jedinou má smysl bojovat,
ale nedá se v bojesti milovat.
I když se to tak může zdát,
nemám úmysly sebevraha.
Jen na svět nadávám,
své slova prodávám.
K čemu je láska lidem,
kteří se milovat bojí.
Snad vysvětlí mi někdo, kde se vzal smutek v mém pokoji!
Připadám si jak Napoleon na posledním bojišti.
Nad hlavou kulky sviští.
Tisíce chlapců padlo zbytečně,
jen abych věděli,
že milovat se nebude věčně.
Už vím že tuhle válku nevyhraji,
na dloho si s láskou nezahraji.