Holoubek
Jednou ze školy jsem šel,
a holoubka potkal.
Pod lavičkou seděl,
a smutně na mě koukal.
Pršelo a oba jsme byli mokří,
houkl na mě a já pochopil,
že jsme vlastně bratři.
Lidi kolem nás chodí,
nikdo nezajímame.
Nikdo na nás nešáhle,
jako že chorobu máme.
Nikdo pomocnou ruku nepodá,
lidi, pozor choroba!
Nikoho nemá,
jen tak sedí,
smutnou naladu mám,
padá s nás peří.
Chtěli bychom lítat,
jen já sílu nemám.
Z křídel vodu skapat,
on míně vody má.
To tomhle hrozném počasí,
vítr svíští a prší, prší,
sedíme dva malincí,
a vítr svíští, prší, prší,
koukáme na lidi
a vítr svíští, prší, prší,
nejsme nic a umřeme
a vítr svíští,prší,
jen kdy a kde si to místo najdeme.
Vítr sviští prší, prší a prší.