Jedovatá
Jedovatá
Chce se mi křičet.. poslouchat ozvěnu svého hlasu jak vyráží skla okenních tabulek a když všechna světla i to tvoje zhasnu sliju jed do svého hrdla ze všech rudočerných ampulek V bílém tunelu Nadávám na sebe Bez těla, bez hlasu Vzpomínám na tebe I jako padlý anděl… Očima do ráje padám Strachy svůj dech polykám Mezi mraky, lidmi báseň skládám Svou smůlu si zde odpykám…
Komentáře
Přehled komentářů
tato báseň spojuje mysl těch, co něco vědí... Je plná barev, zvuků a citu(ů). Je jako úsporně vyždímané srdce! Vlhké však zůstává, tím jedem z rudočerných ampulek?
ta kbyto mě lobýt
(Stepan, 18. 8. 2008 17:34)