Pro Aničku...
Pro Aničku
Nemusím stát u tebe abych slyšela tvůj smích
Nemusím se bát a strachovat
že řekneš "tomu nerozumím" a necháš mě s "tím" být..
Má tajemství jsou spojena s tvými
Jako naše duše
s city zamilovanými
jen k nim...
Jsi má "skřítčí" víla..víš?
Nejsou věty..nejsou slova
co by náš svět zdvojila či znázornila...
a byl pak ještě blíž...
Jsme světlo a tma,
jsme smutek v dešti
navěky tě ve svém "sentimentálním" světě svírám
navěky tě v sobě mám
vílo...co přinášíš mi štěstí...
Možná si zase budeš myslet něco jiného:) Ale já myslím že hádky k přátelství patří...není to tak , že jeden druhému něco řekne a vůbec nemusí mít špatnou náladu:)(Ne vždycky za to může nálada:)) a pak se začnou hádat..neřekne se "Já chtěla být kamarádka",ale když ty necheš tak nebudem..:)Pamatuju se jak jsme to říkali na základce..prostě:) Se to vyřeší...pokud je to opravdové přátelství..a to myslím že je???????????Doufám...